Zalongo, Ali paša a Janina, aneb co si Dumas přibásnil

V Řecku je mnoho  míst, kde je stále co objevovat. Letos jsem byl v zajímavém regionu Epirus, plném bouřlivé historie od starověku až po 20.století. Parga, kde jsme sídlili, je od letiště u města Preveza vzdálena přibližně 60 km.

„Tak už máme auto!“ pravil jsem rodině. Tedy auto… autíčko. Krásný bílý Fiátek Panda s motorem 1,2. Nic jiného v autopůjčovně ve městě Parga, snad kromě čtyřkolek, nebylo. A za 45€ na den.

Vzhledem k tomu, že se čas pobytu chýlil ke konci a také že velká část našich financí padla na fakultativní výlety s cestovkou, zdálo se nám přiměřené půjčit si Pandu právě na ten jeden den.

Jak to bývá před zájezdem, mnoho času na studium ze zakoupeného průvodce nebylo. A tak jsme vsadili na radu delegátky cestovní kanceláře. Vypravili jsme se k Zalongu.

Panda poslušně skotačila i při svém malém výkonu motoru na magistrále na Prevezu. Potom bylo nutno odbočit na menší silničku, ze které posléze vyústila polní cesta spíše vyspravovaná asfaltem, než asfaltovaná. No prostě styl díra - nedíra... Vzhledem ke stoupajícímu terénu a nerovnostem cesty, přešla Panda z řazení rychlostního stupně tři, dvě a poté před cílem často i na jedna...

Ke klášteru Agios Dimitros, nedaleko archeologického naleziště starověké Kassopi, jsme však dojeli vpořádku. Klášter nás přivítal příjemným stínem, tak milým v rozpáleném dni.

A na skále nad klášterem byly vidět tančící postavy obřích soch památníku.

Tragická historie hory Zalongo je tato:

V roce 1803 vesnici Souli napadli vojáci Aliho paši. Muži ukryli ženy s dětmi v blízkém klášteře Agios Dimitros a sami se hodlali postavit Turkům. Nicméně byli muži brzo velkou přesilou pobiti. Zatím se ženy s dětmi utíkaly schovat do nedalekých hor, ale vojáci je stále pronásledovali. Aby se vyhnuly otroctví, rozhodly se ženy raději pro smrt. Nejdříve ze skály shodily děti a pak jedna po druhé za zpěvu a tančíc, se vrhaly dolů do propasti... Na jejich památku je na vrcholu hory Zalongo postaven památník, představující šest obrovských, abstraktních tančících žen, držících se za ruce. "Tanec ze Zalonga" je velmi populární řecká lidová píseň, která se zpívá a tančí v Řecku dodnes.

Památník na hoře Zalongo jako symbol k uctění sebeobětování byl vybudován v r. 1961 sochařem Georgiem Zongolopoulosem a architektem Patroklem Karantinem. Je 18 m dlouhý a 13 m vysoký. Byl vyroben z vyztuženého betonu a 4300 bílých vápencových kvádrů 50x30 cm. Na památku 62 obětí se každoročně koná druhou neděli v srpnu ve vesnici Kamarina oslava.

Historie Zalonga je děsivá, ale pohled shora do kraje je úžasný!

A kdo to vlastně byl ten obávaný Ali paša Tepelenský, za jehož vlády jistě nebyl život místních obyvatel lehký? Ne, nemýlíte se, je to ten, o němž píše Alexander Dumas ve svém románu, prostě janinský Ali paša. Dumas ho vylíčil jako zrazeného a zavražděného národního hrdinu. A jeho krásná dcera Haidé, vykoupená z otroctví a pomstěná doprovází na konci posledního dílu knihy hraběte Monte Christa na jeho další pouť životem... Nádherné!

Jenže...

Ali paša Tepelenský (1740–1822) nebo též Janinský pocházel z chudého albánského šlechtického rodu z kmene toskických Liapů, syn Muchtára. Po smrti Alího otce, jenž byl před smrtí oloupen hrabivými sousedy o všecky statky, se ujala řízení rodiny jeho ambiciózní matka Hanko. Divoká a nesmiřitelná žena si vytvořila velkou zbojnickou bandu a terorizovala celé okolí. Obyvatelé městeček Hormovë a Gardiki na jihu dnešní Albánie se spojili a nebezpečné tlupě nastražili past. Většina lupičů byla pobita. Malá část bandy i s jejich velitelkou byla uvězněna. Pravidelné mučení, bití a znásilňování podlomilo zdraví a rozum nešťastné ženy. Nakonec ji vykoupil jeden z řeckých obchodníků, ale Hanko byla zlomená.

Ali slíbil, že se pomstí. Přidal se k Turkům a během několika let udělal v osmanských službách slibnou kariéru. Takové muže sultán potřeboval, když země byla zmítána válkou s Ruskem a neměl nikoho, kdo by obhospodařoval dobytá balkánská území. To za něho spolehlivě prováděl Ali. R. 1788 prý i lstí a podplácením získal titul paša a stal se vládcem důležitého řeckého města Janina.

Ioánina (česky Janina, řecky ????????, turecky ?????, Yanya, anglicky Ioannina či Yanina) je město ležící v severozápadní části Řecka v nadmořské výšce 480 m. Janina je hlavním městem kraje Epirus. Město je položené na západním břehu jezera Pamvotis. Nachází se 450 km severozápadně od Atén a asi 100 km západně od Soluně.

Nejprve Ali ovládnul jižní Albánii, severní Řecko a Makedonii. Jeho území sahalo od Albánie až po Peloponés. Z potulného bandity se tedy vypracoval na krutého vládce obrovského území. Vlastnil vojsko o 100 000 mužích a loďstvo. Sympatie mu projevovala Francie a Rusko, tedy turečtí protivníci.

Musel však ještě dodržet slib pomsty. Když s elitou svých vojáků dorazil k městečku Hormovë, nabídl obyvatelům milost, za podmínky jestli vzdají. Nepochodil. Místní lidé se mu postavily na odpor. Všechny muže nechá Ali paša krutě mučit a vyvraždit. Město bylo doslova zbroceno krví.

Ali byl však mnohem rozporuplnější osobnost. Na jeho příkaz byly vystavěny mnohé pevnosti jako ta v Anthousse nebo citadela (Frúrion) s mešitou Asian Agy z roku 1819 v Janině. Takto měl pod kontrolou důležité strategické body v kraji. Město Janina za jeho vlády vzkvétalo. Zakládal školy, špitály, sirotčince. Janina se stala důležitou obchodní křižovatkou. V okolí byly stříbrné doly a stříbrotepci a řemeslníci měli pořád co dělat. Přestože Řekové se nikdy nesmířili s tureckou nadvládou a chtěli se osamostatnit, mnozí s pašou spolupracovali. Dařilo se jim velmi dobře.

Jak rostla jeho rozpínavost, dostal Ali zálusk na místo samotného sultána. Aby nabyl co nejvíce majetku a moci, začal vyhlašovat nejrůznější daně a poplatky nezávisle na sultanátu. To aby se mohl stát vládcem Osmanské říše. Spolčoval se s kdekým, aby dosáhl svého a jak se mu právě hodilo. Protože nemohl ovládnout Pargu a větší města, kde vládli pro změnu Benátčané a Angličané, směřoval své výboje do vnitrozemí, do horské oblasti Suli a Zagorie. Zdejší lidé se vzepřeli a odmítli se podřídit Aliho novým pravidlům. Vedli proti němu v horách silný odboj.

Ali paša měl se svou ženou Katarinou, která byla křesťankou, syna. Ten se zamiloval do manželky jednoho z bohatých a významných obchodníků - Efrosini. Protože to prý byl podle obrazů velmi krásný muž, podlehla mu a začali spolu mít poměr. Paša na to přišel. Chtěl ji do svého harému. Obával se navíc synova vzrůstajícího vlivu, který mohl s pomoci ní nad ním získat. Žena starého dědka odmítla. Paša byl žárlivostí přímo posedlý. Že ji musí dostat a nepovede-li se mu to, nebude ji mít nikdo jiný. Nechal ji tedy uvěznit. Zároveň se ale bál jejího vysoce postaveného manžela. Vyslal své špicly, kteří měli mít pod kontrolou celé město. Ti dostali za úkol sledovat mladé křesťanky, které cizoložily s Turky, což je podle koránu hřích. Nalezli jich dvacet. Jejich milencům byl zabaven majetek ve prospěch paši a ženy i s Efrosini byly pro výstrahu vhozeny do jezera Pamvotita, aby se utopily. Od těch dob lidé v Janině tvrdí, že za měsíčních a mlžných nocí vídávají v jezeře nad hladinou úpěnlivě se vztahující ruce. Často prý je také slyšet podivný zvuk připomínající sténání. Zvuk, jenž nahání hrůzu a ježí vlasy na hlavě!

V roce 1821 vypukla revoluce. Se vzbouřenci byl domluven sám sultán, protože se o Aliho rozpínavých choutkách po trůně dozvěděl. Sultán Mahmúd II. prohlásil Alího za odbojníka. Vypravil proti němu vojsko. Zradili ho, jak se říká i v románu Hrabě Monte Christo. Prostříleli se k němu podlahou v jeho sídle na ostrůvku uprostřed jezera. Zranili jej na ruce a vydali Turkům. Ali měl ovšem také své špehy a věděl, že se proti němu cosi chystá. Než se s hrstkou věrných uchýlil na ostrov, ukryl své ohromné poklady, které za dobu své vlády v Řecku nashromáždil, neznámo kde. Dodnes je nikdo nenašel.

Alí se odhodlal po hrdinném odporu 10. ledna 1822 ke kapitulaci. Paša se však nechtěl Turkům vzdát. Tak mu uřízli hlavu a přinesli ji sultánovi na stříbrném podnosu... Jeho hlava byla po dlouhou dobu vystavena na cimbuří sultánova paláce. V domě Alího nalezli 10 milionů zlatých hotových peněz.

Tím se naplnila věštba, kterou pašovi předpověděl poustevník Agios Kosmas. Když se jej Ali ptal, zda se mu splní jeho přání a dorazí do Konstantinopole, věštec pravil, že dorazí s rudými vlasy a vousy. Paša se radoval, že se tak patrně stane ještě za jeho mládí, leč mělo to znamenat vlasy a vousy rudě zbarvené krví…

I když si tohoto banditu, dobrodruha, krutovládce a občas i chytrého státníka a mecenáše Alexandre Dumas starší ve svém románu trochu přikrášlil, v jeho literárním díle to naprosto nevadí.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Prameny: EpochálníSvět.cz, e15.cz, Ottův slovník naučný, Wikipedia, Foto: moje