Malta 2. : Autobusy, opuncie, Mdina

Jak už jsem v minulém dílu uvedl, je tomu zhruba měsíc, kdy jsem v rámci dovolené navštívil ostrov Malta. Rozlohou je sice ostrov menší, než jsem očekával, ale díky bohaté historii a množství památek je opravdu na co se koukat.

Člověk by řekl, že je na Maltě všechno odevšad blízko. Ovšem v tom vedru a při absenci pořádných pěších cest to není tak jednoduché. Ale jak jsem se již zmiňoval, s rozvětvenými autobusovými linkami a zakoupenou týdenní síťovou kartou se zvládne všechno. No,no...když se časy autobusových jízdních řádů berou s rezervou plus mínus čtvrt hodiny. Prostě plus mínus autobus!

Toto označení na přední masce měla naprostá většina autobusů. No jo, když mé křestní jméno je Otakar...

Takže pěší turistiku jsem skoro zavrhnul. Říkám skoro, protože do pěti kilometrů jsme občas chodili. Jedna z takových cest vedla neutěšenou rozpálenou krajinou mezi asi třemi autobusovými zastávkami.

U silnice bylo dost běžně vidět kaktusovité opuncie. Jejich plody, jak mi je známo, jsou jedlé. Nevím co mě to napadlo. Asi mě manželka zrovna trochu naštvala. Prostě jsem přešel silnici a jeden plod opuncie si ze zvědavosti utrhl... Pane Bože, měl jsem pocit, jako bych sahnul do skelné vaty! A když jsem si nevědomky otřel ruku o ruku, měl jsem mikroskopické ostny zapíchané i v druhé ruce! Ale i přes vytahování ostnů pinzetou to trvalo to dva dny, než jsem vpichy přestal cítit. Později mě známý napsal: "Měl jsi štěstí. Já jsem si otřel ruku i o pusu..."

Na celém ostrově je "kult" sv. Pavla. Vždyť právě na západě Malty u St. Paul's Bay(San Pawl il-Bahar) ztroskotala loď s Pavlem z Tarsu (apoštol Pavel, hebrejsky ??????? ???????????, česky také Saul či Šavel), deportovaným do Říma. Na místních chrámech jsou často desky s citáty ze Skutků apoštolů kapitola 27 a 28 ve všech možných jazycích světa.

Mdina

Mdina je považována za nejkrásnější město Malty. Byla původně až do 16. století hlavním městem dokud se v roce 1565 nestala metropolí pouhých 12 kilometrů vzdálená Valletta, která je hlavním městem Maltské republiky dodnes.

Jedná se o velmi starou obec, první známky osídlení pocházejí už z doby před naším letopočtem. Za své sídlo si zvolili Mdinu Féničané (říkali jí Maleth), nejspíš z toho důvodu, že se jedná o nejvýše položené místo ostrova. Féničany vystřídali Římané (za Římanů se jmenovala Mdina Melita) a po nich Arabové, kteří nazývali Mdinu Medina. Z dávných dob se toho bohužel mnoho nedochovalo, a to především z toho důvodu, že koncem 17. století Maltu zasáhlo silné zemětřesní, které poškodilo většinu stavebních památek. Většin z nich proto pochází buď ze středověku, nebo z novějšího období. Pro úplnost se ještě vraťme názvům města a dodejme, že ve středověku se Mdině říkalo Šlechtické město, protože v něm žila šlechta. Dnešní Mdina je na tak význačnou turistickou destinaci až příliš klidná, a proto si vysloužila přízvisko Tiché město.

Za branami města (do Mdiny můžete vstoupit buď starou Řeckou, anebo novější Mdinskou branou) se ukrývá bohatá směs stavebních památek. Právě z tohoto důvodu Mdina v podstatě jedna velká pěší zóna, kde platí zákaz vjezdu motorových vozidel, samozřejmě až na výjimky, aby bylo možno město zásobovat a zajišťovat jeho chod. Místo jízdy taxíkem se zde můžete projet třeba kočárem.

Na co nesmíme zapomenout, to je hlavní náměstí, a to Náměstí sv. Pavla, které je známé především svou katedrálou. Za návštěvu rovněž stojí muzea, jmenovitě Katedrální muzeum, ve kterém se mohou všichni milovníci výtvarného umění pokochat vzácnými obrazy. Neméně ceněná je sbírka dřevorytů Alberta Dürera.

Když se za vlahého večera vydáte na hradby, nebo se posadíte na terasu restaurace Fontanella, máte odtud výhled téměř na celou Maltu.

 A to ještě nemluvím o tom, že za rohem v cukrárně měli skvělou zmrzlinu. Večer jsme se loučili se Mdinou a spěchali na autobus.

Mdina mě nezklamala. Je to nádherné historické město a stojí za to ho navštívit třeba i několikrát.

Prameny: Desperado.cz, Sbatuzkem.cz a minutex.cz,  Foto: moje