Santini byl borec!

Tak už je po letním sborovém soutředění... Letos proběhlo v kraji Vysočina u Žďáru nad Sázavou. I když jsme letos koncert měli v nádherné bazilice Nanebevzetí Panny Marie a svatého Mikuláše, nad ní na kopci je ještě jeden skvost!

Poutní kostel Svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře u města Žďár nad Sázavou byl postaven díky spolupráci dvou výjimečných lidí. Podnět vyšel od opata žďárského kláštera cisterciáků Václava Vejmluvy. Opat byl zcela prokazatelně velkým ctitelem Jana Nepomuckého. Příprava projektu je datována do období od konce měsíce dubna do počátku měsíce srpna roku 1719. Je považována za bezprostřední reakci opata na nález zachované tkáně v hrobě Jana Nepomuckého ve Svatovítské katedrále 15. dubna 1719.
 

Projektem stavby byl pověřen slavný architekt Jan Blažej Santini - Aichel, kterému měl opat Vejmluva prezentovat své představy o podobě nového svatostánku a použitých symbolech, což bylo plně v souladu s požadavkem církve: “Zadání patří otcům, provedení umělci“. Z tohoto nástinu pak architekt vycházel při své práci. Santini pojal projekt zcela individuálně, bez ohledu na dobové zvyklosti v oblasti tvarů církevních staveb. Akceptoval pouze soudobé hledisko na skladbu poutního areálu. Představu stavebníka o chrámu, kde měl mít hlavní úlohu obrazec hvězdy, přetavil architekt do mimořádně působivé podoby, kterou dokázala ocenit až moderní doba, a to ještě ne vždy. Vždyť v roce 1886 se o kostele mluvilo jako o „zjevu výtvarně záhadném“, jak se vyjádřil člen Centrální komise architekt Friedrich Radnitzký.
 

Projekt byl proveden nezvykle rychle, ale to nebylo pro Santiniho nic neobvyklého. Navíc spolu zadavatel i architekt spolupracovali dlouhá léta i na dalších objektech. V oblasti symboliky resp. kabalistické nauky, která se v návrhu uplatnila ve velké míře, byli oba velmi zběhlí. Santini dobře věděl, co se po něm žádá. Kostel byl postaven ve slohu barokní gotiky. Definitivní podoba stavby se příliš neliší od prvního plánu a bylo přistoupeno pouze k dílčím změnám.
 

Jan Nepomucký byl generálním vikářem arcibiskupa Jana z Jenštejna. Král Václav IV. ho nechal mučit kvůli tomu, že potvrdil volbu nového opata v Kladrubech proti vůli krále. Janovo tělo pak bylo shozeno z Karlova mostu do Vltavy. Legenda vypráví, že se na hladině objevila koruna z pěti hvězd. A ta se stala jedním z Janových symbolů.
Zjevení hvězdy nad stavbou kostela bylo považováno za další svatojánský zázrak. Hvězda je základem půdorysu kostela. Hvězda s deseti cípy měla být na jeho klenbě. Desítka je symbolem kosmického řádu určeného božskou prozřetelností. Ambity okolo chrámu mají tvar deseticípé hvězdy, dokončeny byly až později a Santini se toho už nedožil. Samotný chrám je postavený do tvaru pěticípé hvězdy, vede sem pět vchodů, je tu pět kaplí, pět oltářů, na hlavním oltáři je pět andělů a pětiúhelník najdeme i na původní dlažbě. Nad vchody bylo kdysi i pět soch kněžských ctností, ale dochovaly jenom tři.
 

Všechny Santiniho stavby jsou ve znamení světla. Světlo se tu láme, zesiluje a není tu jediný tmavý kout. I když je stavba mohutná, přesto tu cítíme volnost. V půdorysu stavby není ani jediná přímá linie. Vše je vytyčeno kružnicemi. Poloměry kružnic jsou násobky základního modulu dvanácti loktů. Číslo 12 je božským číslem, které měří věci nebeské, neboť 12 je znamení zvířetníku, kterým vládne 12 nejmocnějších andělů, 12 bylo kamenů v náprsníku velekněze chrámu jeruzalémského, 12 kamenů zdobí božský Jeruzalém, 12 apoštolů si vyvolil Pán. Vyměření poutního kostela symbolizuje 9 nebeských sfér, určuje celý areál jako sféru nadpozemskou, snesenou z výšin na zem.
 

V roce 1794 hořelo nedalekém klášteře. Velká vichřice přenesla zřejmě oheň i na kostel. Naštěstí však shořely jen střechy. Navíc v tomto roce císař Josef II. zrušil klášter včetně poutního kostela a tak unikátní kostel zůstal rozbořený a nezajištěný. Ani biskup nechtěl nechat kostel opravit. Považoval ho prý za zbytečný.

Na opravách se později zasloužil bývalý mnich Bonifác Procházka. Po velkém úsilí konečně dostal povolení k rekonstrukci, ale jen s tím, že se v areálu musí zřídit hřbitov. Prostranství kolem kostela bylo totiž od začátku určeno jen pro poutníky.
 

Dnes už se tu nepohřbívá. Hroby se přenášejí na nový hřbitov vzadu za areálem kostela. Časem  kolem kostela bude pouze parková úprava. Také zarostlý vrch byl znovu vykácen, takže areál přímo svítí do krajiny.
A kostel je opět poutní. Největší oslavou je zde 16. květen, to má svátek sv. Jan Nepomucký. Od založení kostela dodnes se tu konají slavné poutě. Výjimkou bylo jen období, kdy byl kostel po požáru pobořen. A protože je tu vynikající akustika, pořádají se tu i koncerty.

Tento vrcholný Santiniho výtvor byl roku 1994 zařazen na Seznam světových kulturních a přírodních památek UNESCO.

Prameny: podklady textu různé z internetu, foto a video moje