Posázavský pacifik

Když údolím se řítí Posázavský pacifik stezkou ocelových nítí, lesklejší než čepel dýk. Já se v téhle chvíli cítím zase jako uličník, když údolím se řítí Posázavský pacifik.

Stojím na kolejích ve Vraném nad Vltavou...

Takhle nějak jsem zde po vystoupení z vagónu stával před čtyřiceti lety. Jenomže tenkrát na zádech usárnu a na hlavě šedý stetson. Tak se tomu dělo téměř každoročně s prvním jarním dnem. Vítaly mě zde zvonící koleje, po kterých jsem se vydal podél Vltavy a hlavně kolem Sázavy. Přes celý víkend jsem v osamění šlapal po kolejích i podél nich. Později to byli kamarádi z kapely s příznačným jménem "Sázava", se kterými jsem jezdil na vandr k Prosečnici do Hornopožárských lesů. To bylo něco! Romantické kaňony kousek od civilizace. Byly to vlastně staré opuštěné lomy perfektně ukryté před zraky kolemjdoucích, zarostlé zelení keřů a stromů... Snad jen dva kilometry od trati. Ale byl tam klid a nádherná lesní atmosféra.

Dnes je mým zavazadlem aktovka s projektovou dokumentací, poznámkovým blokem, svinovacím dvoumetrem a digitálním fotoaparátem. Můj vous za ta léta ztratil původní tmavě ryšavou barvu. Ale šedivá snad cti netratí. Občas si někdo z kamarádů vzpomene, že mě kdysi viděl s cigaretou. Většinou se mě snaží namluvit, že musím asi hodně kouřit, když mám šedý knír mírně do žlutoruda.  No a mě to dá potom hodně práce dokázat, že je to moje původní barva vousů prokvétající skrz šeď. Opravdu. Už šestý rok nekouřím!

Fotografuji si nádražní budovu i perón. Později z profesních pohnutek i zařízení dopravní kanceláře, telefony a přístroje na stole výpravčího. A po prohlídce interiéru objevuji a čtu na zdi přede dveřmi dopravní kanceláře desku:

VÝZNAMNÝ OBJEKT POSÁZAVSKEHO PACIFIKU
Železnicní trať z Prahy přes Vrané nad Vltavou (s odbočkou do Dobříše) a Čerčany do Světlé nad Sazavou, nazývaná Posazavský pacifik byla postavena po částech v letech 1881 - 1903.
Účel jeji stavby byl hospodářský, proslavil ji však specifický český fenomén - tramping, rozvíjející se zejména v první polovině 20. století.
Na trati se do dnešních dnů dochovaly mnohé objekty dokládající svébytné kvality dobového řemesla.
Jde o zděné staniční přijímací budovy i nádražní restaurace, dřevěné pavilóny skladů a záchodků, stavědla, výtopny tunely, mosty,  
mechanická návěstí i semafory ap. Jejich kvality se sice neliší od podobných na dalších lokálních tratích, ve spojení s historií trampského hnutí a hodnotou krajiny, která trať lemuje, nabývají zvláštního významu, hodného ochrany.

Záleží na nás všech, zda trať Posázavského pacifiku čeká v budoucnosti devastace, lhostejná bezduchá modernizace nebo citlivá obnova původniho stavu, doprovázená třeba i přemístenim technologicky zastaralých prvků do jedné či dvou stanic zařízených coby železniční muzea.

Dokumentaci o objektech a životě Posazavského pacifiku shromažďuje Muzeum umění (a designu) Benešov.

A co říkají další prameny na internetu o úseku trati, kam jsem jezdíval?
Jako první se začala budovat trať, kterou dnes nalezneme v jízdním řádu pod označením 210, Praha – Vrané nad Vltavou – Čerčany s odbočkou ze Skochovic do Dobříše. Jejím nejstarším úsekem se stala roku 1881 trať z Vršovic (dříve Nusle) do Modřan. Důvodem pro stavbu dráhy byl hlavně dnes zaniklý modřanský cukrovar. Teprve později bylo rozhodnuto trať prodloužit dále do Posázaví. Následně byla tedy v roce 1897 otevřena trasa Čerčany – Prosečnice (kdysi Požáry). Ve stejném roce byly slavnostně otevřeny také úseky Modřany – Vrané nad Vltavou – Dobříš a dále Prosečnice (resp. Požáry) – Jílové u Prahy. Zbývající a stavebně nejnáročnější úsek Jílové u Prahy – Skochovice byl dokončen v roce 1900. Na stavbě se podílelo mnoho předních stavitelů nejen z tehdejšího Rakouska-Uherska (J. Muzika, J. a V. Kovaříkové, O. Žiwotský, J. Hrabě), ale také z Itálie, kteří měli zkušenosti se stavbou železnice

v náročném skalnatém terénu.

Realizace trati umožnila obrovský rozvoj celé oblasti Posázaví a Brd. Původně měla velký hospodářský význam (přeprava dřeva z okolí Dobříše, zásobení modřanského cukrovaru nebo papíren ve Vraném nad Vltavou, obsluha kovohutí Mníšek, doprava materiálu z lomů a skláren na trase). Velmi také dopomohla růstu turistického ruchu v Posázaví, v okolí Dobříše a celých Brd. Na začátku století se stala důležitým článkem v rozvoji trampingu v okolí Prahy, protože zpřístupnila romantické scenérie těchto oblastí.

Nic. Jen mě tak napadlo, jak dalece stavba na této trati zasáhne do romantických zákoutí Posázavského pacifiku. Doufám, že to dopadne dobře. I když starý Posázavský pacifik to už patrně nebude.

PS.: Stetson mi před časem sežrali moli. No, a na opravdovém vandru jsem už nebyl 25 let...

Prameny: text o historii-internet, foto mašinek-internet, video-YouTube