Krásný blog! Moc děkuji.

Měli jsme léta babičku mojí ženy u nás a občas se stávalo, že jsme byli rozlítáni. Babička tehdy čekala na naši dceru, svoji pravnučku, když přicházela domů ze školy. Ani jsme netušili, kolik s ní mluvila o všem možném, jak hezky a laskavě... Dcera nám to vyprávěla až později, hodně let po úmrtí babičky.

Byla různá naučení jak se má správné děvče chovat a také vzpomínky na dětství za císařepána. Jedna z krásných vět zněla takto: "Pamatuj, děvče, že slova jako prosím a děkuji jsou jako ozdobné mašličky na šatech. Když je používáš, zkrášlují tě" (Srdíčka dopsal můj vnuk, který mi zrovna čte přes rameno, cože to píšu)

Díky moc za krásný příspěvek a pozdravuji vnuka.

Děkuji :)

Slovo ono, dokáže velmi mnoho a je cenné.

Děkuji...

Já jsem byl takhle opravdu naučený. A teď to musím předat dál. Dík za návštěvu.