Červený Hrádek u Jirkova

Před několika lety během, koncertního zájezdu s naším pěveckým sborem do severočeského města Jirkova, jsme navštívili i Červený Hrádek. Mimochodem, víte, že v roce 1938 se tam setkal Konrád Henlein s lordem Waltrem Runcimanem?       

Uvádím pár základních a historických dat.
Původní gotický hrad byl přestavěn v 17. století do barokního slohu. Svůj název dostal podle (tehdy) typické červené fasády.
Zámek neblaze proslul mimo jiné tedy návštěvou lorda Runcimana v roce 1938, která předznamenala nechvalně proslulou mnichovskou dohodu. Dnes je na zámku technické museum a školící středisko a centrum cestovního ruchu.
Zámek Červený Hrádek stojí necelé 2 kilometry severně od města Jirkova na úpatí Krušných hor.

Na místě původního středověkého hradu byl v letech 1655-1675 vybudován raně barokní zámek, k němuž později u východního průčelí přibylo charakteristické schodiště. Výzdoba zámku je mimo jiné tvořena sochařskými díly Jana Brokoffa, který zde ve druhé polovině 17. století krátce působil.
Pro návštěvníky je připraven prohlídkový okruh, během kterého se mohou seznámit s historií zámku a zhlédnout nejzajímavější prostory v interiéru, jimž vévodí velkolepý rytířský sál s bohatou výzdobou.
Zámek, který je majetkem města Jirkova, nyní spravuje Kulturní, vzdělávací a informační zařízení Jirkov, p. o.
Historická památka slouží částečně jako hotel se zámeckou restaurací, vinárnou a výletní restauraci v oranžerii.
Součástí zámku je i školicí středisko, jehož výstavba byla dokončena v roce 2006 za podpory Evropské unie.
------------------

Rok 1408 jako pán Červeného Hrádku je uváděn rytíř Dětřich Kraa, královský číšník, jehož služeb využíval Václav IV. jako zmocněnec při jednání s Francií.
Tento údaj je sporný, neboť Binterová uvádí správu hradu i městečka Borek Jetřichem z Kraa až roku 1413.
Roku 1415 přijal Jetřich Kraa hrad i městečko od Václava IV. jako manství. Zdá se, že teprve v tomto roce vystavěl Jetřich Kraa vlastní Červený Hrádek.

V roce 1516 po sobě majitel panství Lorenz Glatz zanechal testament, v němž mimo odkazu hmotného dědictví dceři Anně a jejímu manželovi Šebestiánu z Veitmille zároveň uložil, aby oba společně nechali u jirkovského kostela postavit věž. Muselo však uplynout třicet dva let, než se začal dosavadní kostelík na jirkovském náměstí přestavovat do podoby, jakou známe dnes.
Za další dva roky byly položeny základní kameny ke stavbě věže, přimknuté k severní straně

kostela. Její výstavba trvala pět let (1540 – 1545). Zpřístupněna byla až v roce 1582.
Věž měla od počátku obranný a ochranný charakter - včas odhalit požáry i blížícího se nezvaného hosta. V roce 1640 byl ve věži osazen první zvon. Mohutná vichřice tehdy strhla celou kostelní kopuli, a proto se objevila v roce 1642 kopule nová, ale již bez historické korouhve.

Na místě středověkého gotického hradu, zničeného za třicetileté války, nechal Jan Adam Hrzán z Harasova vybudovat barokní zámek.
Architektem zámku byl v počátcích Ital Antonio della Porta a ve vrcholné fázi Francouz Jean Baptiste Mathey. Stavba čtyřkřídlé budovy zámku byla v podstatě ukončena v roce 1675. Od této doby si zámek Červený Hrádek zachovává charakteristický vzhled.
S Červeným Hrádkem jsou spojena především jména významných barokních sochařů Jana Brokofa a jeho syna Ferdinanda Maxmiliána, který se zde v roce 1688 narodil a tvořil.
Poslední stavební úpravy objektu zajišťoval pro rodinu von Hohenlohe-Langenburg v roce 1895 český architekt Jan Kotěra.

Rod Hohenlohe-Langenburg byl posledním šlechtickým rodem, který panství a zámek vlastnil. Gotfried měl 6 dětí, zámek nakonec vlastnil Max Egon, s nímž ostatní sourozenci vedli letitý spor o dědictví nejprve v Chomutově, později v Lipsku. Spor však nebyl nikdy ukončen. Narozdíl od svých sourozenců byl Max Egon navíc přívržencem nacistů a sudetoněmecké strany. V srpnu 1938 umožnil předáku sudeckých Němců Henleinovi a anglickému lordu Runcimanovi schůzku, která předznamenala následnou Mnichovskou dohodu. Červený Hrádek se tak neslavně zapsal do dějin, proto byl rodu Hohenlohe hned v roce 1945 zabaven. Spor o dědictví se stal bezpředmětným.

Ferdinand Maxmilián Brokof, jeden z nejvýznamnějších barokních sochařů se narodil v Červeném Hrádku u Jirkova. Jeho otec Jan se snad původně psal Brokov a pocházel ze Spišské Soboty na Slovensku. Odtud se jako zručný řezbář vypravil do světa na zkušenou, zastavil se v Praze i Řezně a na spáteční cestě pracoval u zámku Thunů v Klášterci nad Ohří kde se v roce 1686 narodil jeho syn Michal Jan a potom po dobu několika let zakotvil na panství Hrzánů z Harasova na zámku Červený Hrádek.

V zámeckém parku, na jirkovském náměstí i v širším okolí zanechal řadu dokladů své sochařské tvorby. Po hraběti Ferdinandu Maxmiliánu Hrzánovi z Harasova dostal křestní jméno jeho starší syn, který se stal vedle Matyáše Brauna nejproslulejším sochařem českého baroka. V jeho díle vynikají mistrovská sousoší na pražském Karlově mostě i výzdoba paláce Morzinů v Nerudově ulici s klasickými karykaturami Mouřenínů. Ferdinand Maxmilián Brokof býval měšťanem Starého i Nového Města pražského.
Není známé ani přesné datum úmrtí - pohřben byl dne 8. března 1731 v kostele sv. Martina ve zdi.

Prameny:http://moje-mesto.webnode.cz/Foto : moje